V posledních letech se také v našem českém kontextu stále více objevuje kritika tradiční sociální práce. Keller (2011) v této souvislosti přirovnává sociální práci k paliativní péči, která pouze mírní následky sociálních rizik, na které jsou sociální pracovníci krátcí. Objevují se i texty, které sociální práci odsuzují jako posilování stávajícího rozdělení moci, postrádající emancipační a sociálně kritický potenciál (Slačálek, Rychetský, 2013). S těmito námitkami se do jisté míry vyrovnává perspektiva radikální nebo kritické sociální práce (např. Lavalette, 2011), která se u nás teprve zabydluje. Příkladem tohoto zabydlování mohou být různé akademické i publicistické práce (Malík, 2009; Janebová, 2014; Hetmánková, 2014; Poživil, 2014, atd.). Radikální perspektiva v sociální práci je souborem mnoha směrů, které mezi sebou nesou mnohdy zásadní odlišnosti. Od klasické marxistické třídně založené kritiky společnosti k postmoderním perspektivám založeným na sociálním konstrukcionismu a kritické teorii. Nicméně průvodním znakem všech těchto směrů je odklon od normativního vnímání sociální práce a příklon ke společenské transformaci, překonání útlaku, nespravedlnosti, dominance nebo vykořisťování (Healy in Janebová, 2014). Jde také o přesvědčení, že příjemci sociální práce nejsou architekty svého neštěstí, kteří se svou vlastní snahou a dodržováním pravidel mohou znovu stát spokojenými členy společnosti, nýbrž že existují ještě další opresivní síly, které jsou odpovědné za útlak a rozkol ve společnosti (Turbett, 2014). Je paradoxem, že toto radikální pojetí je poměrně v souladu s definicí sociální práce podle Mezinárodní federace sociálních pracovníků. Ta ji definuje jako praxi, která se snaží o sociální změnu, pro kterou jsou zásadní principy lidských práv a sociální spravedlnosti, přičemž se snaží působit na místech, kde lidé interagují se svým prostředím (IFSW, 2009).
Zkušenosti dítěte v institucionální péči napoví, jak sociální péči nedělat:
Přijetí radikální perspektivy v sociální práci optikou osobního příběhu Anny o třech dějstvích